Cesta na pomezí

František Burda

Komentář
27.9.2016 v 17:59
V polovině září jsme se s rodinou zúčastnili skromného setkání s přáteli v Mezí u Manětína. Když mne Daniela, která za setkáním stála jako spiritus agens, do Mezí lákala, tak říkala: „když už jsme se několikrát věnovali a při společných setkáních naráželi na téma sudetských Němců, tak se hodí, aby náš sudetský příběh pokračoval právě v Mezí a okolí.“ To jsem ještě netušil, jak intenzivní a jedinečné to „pokračování“ bude.
Na rozloze několika málo čtverečných kilometrů, kde se nachází obce Manětín, Nečtiny, Mezí, Luková a Zhořec, totiž lze rekonstruovat bohatství i bídu soužití českého a německého kulturního živlu v takové komplexnosti jako málokde jinde.
Od chvíle, kdy jsme tam vstoupili, jsme nevycházeli z údivu a úžasu. Jako kdybychom prožívali nějaký iniciační přechod. Vlastně celý víkend byl ve znamení přechodů a proměn.

Celý text si můžete přečíst zde