Teorie kultury 5: Antropologie sídelních forem

3. ročník

TEK5

Vyučující tohoto Předmětu

Předmět představuje v historické perspektivě základní sídelní formy. V rozmanitostech a obměnách jednotlivých sídelních forem se zároveň snaží objevit vnitřní racionalitu lidského zpřístupňování si světa pomocí architektury. Zvláštní zřetel přitom klade na dějiny evropských sídelních forem a podrobněji seznamuje s tím, kdy a jak se v Evropě rozvíjela městská společnost a kultura, jakou roli hrál venkov a jak se utvářela evropská krajina. Kromě postižení celkového vývoje se výběrově zabývá profilujícími městy jako Florencie, Řím, Paříž a Benátky.

Cílem předmětu je utřídit a doplnit stávající znalosti z oblasti historie lidských sídelních forem, porozumět svébytným obrazům světa, jak je konstruují jednotlivé, zejm. tradiční kultury a na základě konkrétních příkladů dojít i k interdisciplinárnímu, holistickému porozumění transkulturně platné logice univerzálně lidského osídlování světa.

Osnova předmětu: 1) Město a vesnice – vymezení pojmů; 2) Formy osídlení ve starověké Evropě; 3) Antické město – polis; 4) Rozklad starověké společnosti a úpadek měst – Benátky; 5) Evropská sídliště a obchod v raném středověku; 6) Zakládání měst ve vrcholném středověku; 7) Klasická podoba a půdorys evropského města; 8) Základní body krajiny – vesnice, hrad, klášter, usedlost, mlýn, kovárna; 9) Základní body města – dům, hospoda, chrám, škola, radnice; 10) Rozvoj měst v renesanci a baroku; 11) Řím a Florencie; 12) Proměny krajiny a osídlení v protoindustriální Evropě; 13) Urbanizace a proměny města v 19. století – Paříž; 14) Konec dominance venkova ve 20. století.

Seznam doporučené literatury najdete zde: tek5.docx